Tři výbuchy a trojí skepse

Existuje terorismus pouze jeden, nebo je třeba rozlišovat? Existuje terorismus mezinárodní a národní? Existuje terorismus více a méně nebezpečný? Existuje terorismus více a méně oprávněný? Existuje terorismus zcela neomluvitelný a terorismus časem a penězi omluvitelný? Tyto otázky znějí dva roky po 11. září 2001 už jako hodně otřelé klišé. Ale během necelého týdne byly nastoleny hned ve třech případech.

Ve čtvrtek 14. srpna se Libye de facto přihlásila k autorství atentátu z prosince 1988, kdy při explozi amerického letadla nad skotským Lockerbie zahynulo 270 lidí. V úterý 19. srpna byl podniknut pumový sebevražedný atentát na sídlo mise OSN v Bagdádu – mezi dosud 23 mrtvými byl i nejvyšší zástupce světové organizace v Iráku Sergio Vieira de Mello, což je neslýchaný precedens. A týž den večer vybuchl autobus v Jeruzalémě – tamních dosud 20 mrtvých znamená de facto konec téměř dva měsíce běžícího příměří.

Tyto tři zprávy spolu bezprostředně nesouvisí, vždyť ani oba souběžné atentáty nemají společného pachatele. Nicméně umožňují některé společné úvahy na společné téma – například co se týče asymetrie v posuzování viny nebo ustupování zlu.

Útok na důvěru Iráčanů

Útok na misi OSN v Bagdádu je největší teroristickou akcí v Iráku od ukončení bojů v květnu. Jde o zásadní přelom, nebo jen o vyvrcholení řady předchozích útoků na americké a britské vojáky,…