Špidla na cestě k Zemanovi

Je to nepříjemné zjištění a nepříjemný pohled: Špidlova vláda ničí svou pověst rychlostí, o jaké by se člověku před pár měsíci ani nesnilo. Ještě donedávna se dalo ministrům věřit, že se upřímně snaží o slušnější, průhlednější styl vládnutí než jejich předchůdci. V posledních týdnech je však taková víra čím dál těžší. Ministr vnitra rozdává místa v polostátních podnicích svým chráněncům, rezort zemědělství vypadá, jako by ho řídil rovnou Šlouf, a v největší letošní privatizaci vláda jasně nadržuje svému favoritovi – jako za Zemana. Přitom ani pochybní, ba ani vyloženě neschopní ministři se nemusejí bát o křeslo: jejich výkon jako by premiéra nezajímal.

Lze tento sešup ještě zastavit? Vláda potřebuje obnovit to, čemu Anglosasové říkají leadership, vůdcovství, či výstižněji přeloženo: schopnost vést vlastním příkladem. Do takové obnovy se musí vložit sám premiér. Těžko si představit, že by se to obešlo bez personálních změn.

Pel nevinnosti je pryč

Mluvit o Vladimíru Špidlovi jako o vůdci zní málem nepatřičně. Kvůli několika letošním neúspěchům – začalo to vládním fiaskem při prezidentských volbách – si vysloužil nálepku muže nepraktického a slabého, který se dostal do premiérské funkce patrně omylem a udržel si ji jedině zázrakem. Pravda je však spíše taková, že Špidla vůdcem byl, ale už jím není.

Byl jím loni po volbách, při sestavování kabinetu. Do…