Dopisy

Vražedná logika

Článek Tomáše Krystlíka Mýtus zvaný mnichovská zrada (Respekt č. 40/2003) je doprovozen rámečkem nazvaným Jak se kalil Henlein. Překvapuje mě, že se v něm píše o „možném nebezpečí pronikání bolševismu do Evropy přes Československo“. To zde přece už bylo, u intelektuálů a umělců, včetně těch německých. Navíc: má být případné „ideologické nebezpečí“ důvodem k okupaci nebolševizovaného demokratického státu? Což nevyvolalo teprve barbarství nacistů přimknutí Evropy k bolševismu? Nešlo zbídačeným Němcům spíše o megaloupež pod ideologickou nálepkou? Autor v témže textu také uvádí, že „v deníku Večer 6. 10. 1934 odsuzoval Henlein tvrdě fašismus“. To však nanejvýš svědčí o jeho bezcharakternosti. Vzápětí se totiž stal nacistickým kariéristou. Objektivní doboví, v prostředí německé menšiny žijící svědci (například N. O. Scarpi či Ruth Eliasová) vidí problém spíše na straně Němců.

Zmiňuji to jen proto, že články podobné tomu, na který reaguji, vysvětlují zločiny jedněch ať už údajnými nebo faktickými chybami druhých – tak se například omlouvá i „versailleskou smlouvou strašlivě pokořené“ nacistické Německo. Kdybychom však postupovali podle takové logiky, museli by řekněme Židé, Arméni či Tibeťané už dávno vyhodit svět do povětří. Je tedy zřejmě možné zločincem se nestat.

Milena Wahlen, Curych, Švýcarsko

…