Chceme je

Obyvatelstvo české kotliny je patrně vystaveno velkému nebezpečí. Dá se tak soudit z varovných řečí politiků, úřední přísnosti a nepřátelského tónu zákonů týkajících se lidí odjinud. Úřední osoby se nás tady neustále snaží varovat a chránit před cizinci či hrozbou, která prý s nimi automaticky přichází. Ministr vnitra bije na poplach před údajným nájezdem slovenské romské menšiny, stát je ochoten vracet uprchlíky zpět do totalitních režimů íránského střihu a jedna jediná žena přijíždějící sem z Asie na pozvání příbuzných léčit těžce nemocné dítě způsobí týden trvající paniku nejvyšší státní byrokracie. I ti z příchozích, kteří tu již déle žijí, mluví stále o arogantní cizinecké policii, nepřátelských úřadech a všemožné, zákonem chráněné diskriminaci. Pohled zblízka ukazuje, že mají pravdu, ale politická elita to za chybu nepovažuje. Vždyť to všechno se přece dělá pro dobro nás, domorodců, a ve jménu naší ochrany. Je třeba kousnout do kyselého jablka a říct, že to je chybná cesta. V tuto chvíli by totiž z mnoha různých důvodů Čechům prospělo, kdyby o ně politici a úřady přestali takhle „pečovat“ a nechali věcem trochu přirozený průběh. Současné barikády a hony na zoufalce jsou totiž nejenom příliš drahé a neefektivní, ale především nás okrádají o prospěch, který bychom z dovedností a talentu nově příchozích mohli mít.

Chcete mě?

Není to tak dávno, nějakých…