Sucho jako po válce

„Můj tatínek tvrdí, že ani v roce 1947 tu takové sucho nebylo,“ čteme na internetu povzdech soukromého zemědělce. Počasí bez srážek letos trvalo dlouho, přes léto i celý podzim. Až tak mimořádná událost to však není – výrazná sucha byla zaznamenána i v letech 1983, 1994 či 2000. Hrozí něčím tentokrát? Právě tady je hlavní osten paralely s rokem 1947.

Zadáme-li do internetového vyhledávače klíčová slova „sucho“ a „Marshall“, hned se dostaneme na server studena.valka.cz. A jsme doma. Ano, byly dva roky po válce, celý svět se snažil vzpamatovat z jejích následků a Západ pro tento účel vyrukoval s Marshallovým plánem pomoci osvobozeným zemím. Jenže přišlo velké sucho, tehdy synonymum reálného hladu a nouze, přitom státy budoucího východního bloku se na sovětský nátlak musely účasti na Marshallově plánu zříci. Byla tu přece sovětská pšenice a velvyslanec Valerian Zorin – s pomocí těchto ingrediencí se uvolnila cesta k únoru 1948.

Dnes nejde o srovnání s realitou třetí republiky, která nepokrytě pošilhávala po Moskvě. Mimořádné sucho už není synonymem blížícího se hladu, ale klimatických změn, něčeho, čemu se zjednodušeně říká globální oteplování. A tady se nabízí úvaha. Globalizace, která svými průvodními jevy, především hustou automobilovou a leteckou dopravou, k neblahým klimatickým změnám přispívá, zároveň otevřela svět. I to je důvod, proč dnes následky sucha nemusí řešit sovětská pšenice pod taktovkou soudruha…