Mimochodem

Autobus kodrcá pošmourným soumrakem po severním okraji Prahy. Míjí omšelé statky v archaických vesničkách, zaplevelená území nikoho, šedavé haly z vlnitého plechu, skládky, rozlehlá staveniště i všelijaká zařízení sloužící k rozvodům energie. Z houstnoucí tmy nad polabskými pláněmi padá adventní nálada – pod tíží chmur jako by už nezbývalo než čekat na zázrak. A ten se po chvíli vskutku vynoří. Hypermarket. Obrovitá světélkující krabice mezi poli. Od zastávky předměstského autobusu stačí ujít nějakých sto metrů, aby člověk překonal lokální omezení a ocitl se ve vlídné náruči univerzální civilizace, jež dospěla k jednomu ze svých vrcholů. Během posledních třiceti let vrostly podobné stavby do krajin celého světa. Světélkující krabice kypí životem, po všech rovnoběžkách i polednících se táhnou nekonečné regály se zbožím odevšad, z bankomatů se řinou bankovky a plné vozíky se řadí do front před pokladnami, ať už venku fičí česká fujavice nebo rovníkový monzun. Jak exotické bývalo shánění za starých časů! Nikdy se mi nepodařilo dopřát svým dcerám tak zázračný okamžik, jaký jsem prožil, když jsem u vánočního stromku někdy v šedesátých letech rozbalil své první pravé džíny. Na nekonečných regálech je dneska všude všechno k mání, nezapomenutelný dárek se však nesežene.

Vzpomínám, s jakou dychtivostí vyráželi kolegové z různých pracovišť, jimiž jsem za normalizace prošel, za nedostatkovým zbožím a jak radostně se vraceli s úlovkem. V partách uklízečů metra se vedle…