Šetřit až k smrti

Už o tom není pochyb: Česká televize je narkoman, který je závislý na politicích a právě zažívá jakési delirium. Každý rok se propadá do hlubin deprese a pak se zase škrábe nahoru. Jestli se někdo domníval, že „televizní krize“ na konci roku 2000 provždy stvrdila nezávislost této instituce, pořádně se zmýlil. A paradoxně zatímco tehdy se společnost dokázala vyburcovat i k demonstracím, dnes, kdy je televize ohrožena ještě více, je na okraji zájmu.

Demonstrace síly

Je to stále dokola. Politici chtějí pouze takovou televizi, která jim půjde na ruku. A bohužel k tomu mají spoustu nástrojů, které s velkým gustem uplatňují. Před třemi lety chtěli Českou televizi ovládnout příliš okatě – prostě do jejího čela nařídili zvolit úslužného ředitele Jiřího Hodače. Odpor veřejnosti je sice načas zastavil, ale od té doby pouze změnili strategii. Televizi nechají vykrvácet, a až bude tak zesláblá, že se nebude moci bránit, dostane slabou infuzi.

Od roku 1997 se koncesionářský poplatek nezvyšoval ani o inflaci. Tím se příjmy veřejnoprávní televize snížily za šest let o tři čtvrtě miliardy korun. Poplatky dnes činí něco přes dvě koruny denně, což je za službu dvou kanálů, které vysílají od časného rána do pozdní noci, skutečně málo. Navíc je Česká televize důležitou, ne-li občas jedinou institucí podporující zdejší kinematografii či dokumentaristiku. Pokud jsou její…