Už jsme trochu unavení

Když se bigbíťáci a punkeři dostanou do středních let, objeví se před nimi známé dilema: jít za hlasem svého srdce a harcovat po klubech, nebo si najít stálé zaměstnání, usadit se a založit rodinu? Věhlasnou alternativní kapelu Už jsme doma to postihlo před dvěma lety, když její zakládající člen Jindřich Dolanský pověsil svůj saxofon na hřebík, odešel ke stavební firmě a spolu s ním formaci opustil také baskytarista. Frontman skupiny, kytarista, zpěvák a klávesista Miroslav Wanek, ovšem nehodil flintu do žita. Skupinu postupně vystavěl znovu a letos na konci listopadu představil v obrozené sestavě v pořadí šestou studiovou desku nazvanou Rybí tuk. Přes nesporné úsilí jí ale bohužel něco chybí – a není to jen saxofon.

Závrať nad partiturou

Kapela Už jsme doma má od začátku devadesátých let základnu v Praze, její hudba ale nezapře teplické kořeny. Toto severočeské město bylo v dobách své největší lázeňské slávy nazýváno „malou Paříží“ a sjížděli se do něj panovníci a umělci z půlky Evropy. Po druhé světové válce se ale pod komunistickou taktovkou Teplice proměnily ve vyplundrované město zbavené identity. Kolektivně odsunuté německé měšťany nahradili vykukové toužící po rychlém zbohatnutí, lázeňství se rozplynulo s přílivem špinavého průmyslu a klasicistní a secesní architekturu města začaly prznit všudypřítomné paneláky. Nelze se tedy divit, že generace, která…