Když jdou Češi do boje

Elitní průzkumný prapor české armády odjede nejpozději do měsíce do Afghánistánu bojovat proti zbytkům členů al-Káidy a Tálibánu. K této dobré zprávě přidejme druhou: výpravu podpořila spolu s většinou poslanců koalice i opoziční ODS. Občanští demokraté podrželi vládu, když proti ní hlasovala dvacítka jejích vlastních poslanců, kabinet na oplátku přistoupil na požadavky ODS, aby mise měla náležité finanční krytí a hlavně dostatek vojáků, kteří budou moci své druhy střídat. Jsou to správné a přiměřené podmínky – poté co byla loni stažena vojenská nemocnice z Iráku s vysvětlením, že je nákladná a že nejsou lidé do nového turnusu. Muži z průzkumného praporu jdou do riskantní akce a zaslouží si úctu a podporu.

Tím by ale mělo nadšení skončit. Česko brzy oslaví páté výročí členství v Severoatlantické alianci a takové operace by měly být pro zemi samozřejmostí. Za těch pět let nasazovaly v Afghánistánu a Iráku své životy desetitisíce vojáků z USA, Velké Británie, Polska, Německa, Dánska a dalších zemí. Česko dosud hlavně zajišťovalo týl, ať už svou nemocnicí nebo protichemickou jednotkou. To není posměšek, jen konstatování stavu.

Průzkumníci jsou první, kteří jsou nasazeni do bojových akcí. Až jim však uplyne půlroční mandát, budou také na dlouhou dobu poslední, kdo se z Česka takové operace zúčastní. Prapor rychlého nasazení je momentálně v reorganizaci a žádnou další jednotku, která by svou úrovní splňovala nároky Aliance, už nemáme. Stejně tak nemáme žádnou…