Desátého března zavlály jako každý rok nad radnicemi po celém světě vlajky Tibetu – symbol solidarity se zemí okupovanou čínskými komunisty, kde je útlak a porušování nezadatelné svobody na denním pořádku. V Česku akci Vlajka pro Tibet organizuje občanské sdružení Lungta, což je tibetský výraz pro šťastný osud. Počet praporů je tady každý rok vyšší a letos překonal všechny rekordy.
Prostě je to tak
„Nemáme peníze na sídlo, takže úřadujeme každý u sebe doma. Jsme vlastně spolek deseti nadšenců, který si dal do vínku, že bude jen malou skupinou schopnou účinné akce,“ vysvětluje na schůzce v kavárně pozici Lungty její předseda Ľubomír Sklenka. Profesor na ČVUT, který „po večerech pomáhá Tibetu“. Proč? Co jej a další dobrovolníky vlastně tak fascinuje na vzdálené zemi a nutí k vytrvalému angažmá? „Nevím,“ říká Sklenka. „Někdo rád chodí na ryby, někdo dělá na zahradě a já jezdím do Tibetu. Prostě je to tak. Mimo to v Tibetu díky stanici Hlas Ameriky o vyvěšení vlajek vědí a ta morální podpora udělá hodně – vždy je velmi potěší.“
Tibetskou vlajku si letos u Lungty objednalo a vyvěsilo rekordních 237 radnic. Mezi nejmenší účastníky patřila východočeská obec Studené se sto šedesáti obyvateli a středočeské Radětice se sto dvaceti. Místní v obou komunitách jsou na exotický prapor hrdí. „Možná to na situaci moc nezmění…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
