Dáváme přehnaný důraz na slova

Rámeček TOMÁŠ ŠPIDLÍK se narodil v roce 1919 v Boskovicích. Koncem 30. let začal studovat latinu a češtinu na brněnské univerzitě, po uzavření škol nacisty vstoupil do jezuitského řádu. Teologii vystudoval v Maastrichtu, kde byl roku 1949 vysvěcen na kněze. Poté odešel do Říma a působil zde téměř čtyřicet let jako spirituál české koleje Nepomucenum. Je průkopníkem objevování charakteru slovanského duchovního odkazu. Přednášel na řadě univerzit Evropy, Ameriky i Afriky a vydal několik desítek knih, především na téma spiritualita křesťanského Východu a vztah křesťanství a umění, více než půl století spolupracoval s Vatikánským rozhlasem. Je držitelem řádu TGM a klíčovou osobou římského Centra Aletti, které usiluje o setkávání intelektuálů a umělců zejména střední a východní Evropy. V říjnu 2003 byl jmenován 22. českým kardinálem v historii. Konec rámečku Jste jedním z největších znalců východního křesťanství. Co vás jako římského katolíka k tomuto zájmu přivedlo? Náhoda. Po únoru 1948 jsem se nevrátil domů ze studií v Holandsku. Původně jsem měl jet na misii do Indonésie, ale pak mě představený mého řádu poslal do Říma. Tam jsem začal studovat Papežský východní ústav a objevovat východní duchovní tradici. O ní, a také obecněji o Slovanech, nikdo na Západě nic nevěděl, a tak jsem si vzal do hlavy, že se ji budu snažit přiblížit. Ví se, co dali světu Francouzi nebo Němci, ale málokdo ví, co mu dali Slované. Když jsem pak otevíral v Římě katedru slovanské spirituality, někteří zkušení mi říkali, že to nebude mít valný úspěch, že Slované jsou takoví typičtí epigoni. A to jsem se právě snažil vyvracet.