Obchod v zemi, kde se střílí

Krátce po skončení války v Iráku loni na jaře se v tuzemských novinách objevily palcové titulky: České firmy mohou získat při obnově země mnohamiliardové zakázky. Jak se tedy tuzemské podniky rok poté a při zhoršující se bezpečnostní situaci v Iráku prosazují?

Raději vrtulníkem

Největší naděje si dělal pražský Technoexport. Před listopadem 1989 zajišťoval výstavbu většiny iráckých rafinerií (více než polovina z nich je české výroby). Ředitel Technoexportu Josef Cílek se ještě loni těšil, jaký budou mít náskok před konkurencí díky tomu, že mají plány k postaveným rafineriím. Jejich hodnotu si cenil na desítky až stovky milionů. „Zjistili jsme však, že jsou skoro bezcenné. Iráčani mají jejich kopie, navíc rafinerie za těch bezmála 30 let prošly spoustou oprav, které do původní dokumentace už nikdo nezaznamenával,“ říká zklamaně Cílek. I tak dnes lidé z Technoexportu objíždějí rafinerie postavené v éře RVHP a nabízejí spolupráci.

První tuzemskou firmou, která získala kontrakt, je výrobce padáků a neprůstřelných vest Mars Jevíčko na Svitavsku. V říjnu 2003 se dohodla na dodávce šesti tisíc neprůstřelných vest pro iráckou policii za 75 milionů korun. Vesty stihli v Jevíčku vyrobit a poslat do Iráku ještě loni. Nyní čekají, zda Iráčané nepožádají o další.

Zatím největší zakázku dostal brněnský Unis, firma ji ovšem měla rozjednanou už před válkou. V listopadu…