Vždyť jsme to prostě my

Papua-Nová Guinea. Pro vášnivé čtenáře naučných lexikonů samostatný stát ve východní polovině největšího ostrova planety – odmyslíme-li si věčně zaledněné Grónsko. Pro běžné české občany symbol nedotčených tropů, původních obyvatel žijících zhusta ještě na úrovni doby kamenné i donedávna praktikovaného kanibalismu – prostě cíl dobrodruhů. Pro biologa Vojtěcha Novotného však region, se kterým spojil značnou část své odborné dráhy – a z poznatků v něm získaných dokázal vytěžit postřehy, které daleko přesahují „zprávy z regionu“.

Svou právě publikovanou knihou Papuánské (polo)pravdy se Novotný zařadil po bok například Stanislava Komárka či Václava Cílka. Právě oni naplňují v povědomí široké veřejnosti přesný opak toho, co němčina označuje výstižným termínem Fachidiot – expert uzavřený v úzkých mantinelech svého oboru. Výše zmínění pánové jsou sice ve svých branžích – biologii, geologii – rovněž experty, ale svými texty dokáží oslovovat lidi širokého okruhu zájmů, dokáží zobecnit poznatky a zážitky, se kterými se setkávají, a vytvářet pohledy na obecnější dění z nikoli běžných úhlů. Komárek proslul svými eseji na nejrůznější témata. Cílek je znám coby kvartérní geolog, tedy ten, kdo se musí orientovat v horninách, půdě, ovzduší, vodstvu, ale i lidské historii – vždyť to vše ve svém prolínání vytváří krajinu, včetně té městské. Novotný vychází ve…