Když slavit, tak bezstarostně

Je poslední dubnový večer, do nejmohutnějšího rozšíření v historii Evropské unie zbývá něco přes čtyři hodiny. Na bruselském Velkém náměstí (Grand Place) stojí v půlkruhu dřevěné boudy reprezentující nově vstupující desítku. Česká je sice úplně na kraji, ale úspěšně soupeří o pozornost procházejících turistů. Když zájem na chvilku opadne, sáhne jedna z hostesek po připraveném pytlíku s preclíky a s úsměvem je nabízí kolem. Chvilku před osmou se na belgickou metropoli snáší bouřka. Turisté se vytrácejí do okolních restaurací. Zvědavější mezi nimi listují v nabízeném bedekru a obcházejí podniky, které si vstupující země v okolních ulicích rezervovaly. Pod slovinskou vlajkou stojí hrstka návštěvníků frontu na chlebíčky s pršutem, v maďarské nabídce nechybí guláš, ze slovenské kuchyně padla volba na kapustnicu. Češi – ti, kteří se nechali navigovat rozdávanými letáčky do příslušných rezervovaných hospod – mají sraz v baru Montecristo nedaleko městské burzy.

Polsko a pak zbytek

To, že jde o podnik v latinskoamerickém stylu, zábavu nijak nesvazuje. Pivo teče proudem, k mání je becherovka, párky a koláče s náplní v národních barvách. Pod zašlou reklamou na kubánské doutníky spouští dudácká kapela z Mrákova a sál se otřásá dupáním tanečníků. Cíl je na dosah a čeští úředníci, diplomaté i studenti mají chuť se rozšoupnout.

Před půlnocí je po bouřce. Na Grand Place se tlačí několik tisíc lidí. Na pódiu se představují umělci, kteří celý…