Tip

Jedním z nejotevřenějších uměleckých žánrů v Česku je soudobé taneční divadlo. Od začátku devadesátých let k nám ze světa přijíždějí špičkoví tanečníci a choreografové, v Praze dokonce vzniklo před dvěma lety první divadlo zaměřené pouze na moderní tanec. Není tedy divu, že zde vznikají svébytné choreografie, které snesou evropskou konkurenci. Několik z nich bude k vidění na České taneční platformě, která probíhá ve třech pražských divadlech (Ponec, Archa a NoD) od tohoto pátku až do příští středy.

K návštěvě můžeme doporučit následující tři projekty: ironickou inscenaci pohřbu miláčka rodiny Requiem for a Dog mladé rumunské choreografky Ioany Mony Popovici (Ponec, 15. 5.), pohybově a divadelně zpracovaný vztah hysterické ženy, apatického muže a dokonalého robota Lola & Mr. Talk pražského tanečníka a choreografa Jana Kodeta (Archa, 17. 5.), a konečně dílo Bakarabia (Ponec 18. a 19. 5.) mladého francouzského filozofa Pierra Nadauda, jenž se rozhodl po studiích filozofie v Paříži a Lyonu získat ještě vzdělání choreografa na pražské Akademii múzických umění.

Nadaudovo dílo (na obrázku) bude pravděpodobně nejdelší, nejspletitější, nejhlubší a nejoriginálnější z celé Taneční platformy. „Mým záměrem bylo stvořit lid,“ říká o náplni Bakarabie Nadaud. Jeho dílo, inspirované knihou Cesta do velké Bacharabie Henriho Michauxe, pomalu vykresluje charaktery tanečníků, kteří jsou nejdřív…