Šťáva jde na krev

Stát udělal hodně pro to, aby mohl Josefu Šťávovi poslat co nejvíc peněz. Vyplývá to z dokumentů a vyprávění aktérů kauzy Diag Human.

První byl Rubáš

Když začátkem března 1992 psal ministr zdravotnictví Martin Bojar šestnáct řádků dánské firmě Novo Nordisk, ani ho nenapadlo, jak astronomickou cenu bude ten dopis mít za pár let. Chtěl jen vysvětlit, proč ministerstvo v konkurzu na zpracovatele české krevní plazmy firmu nevybralo, ačkoli patří k nejlepším v oboru. „Jedním z důvodů byla i pochybnost o solidnosti Conneco a.s., společnosti, která spolupráci zprostředkovala,“ psal Bojar. A ne že ta slova neměla opodstatnění.

V roce 1990 se česká firma Conneco pokusila vyvézt do Lesotha (jediné země, která nezakazuje transfer drog přes své hranice) několik set kilogramů Metachalonu, psychotropní látky, která je na seznamu zakázaných léčiv. V bouři následného skandálu se Connecu podařil husarský kousek: vyšetřování bylo začátkem roku 1992 zastaveno, protože se české policii nepodařilo zástupcům Conneca prokázat úmysl vyvážet drogy. Firma se ale vzápětí dostala do novin podruhé – když začala nakupovat krevní plazmu od některých českých transfúzních stanic. Látku nezbytnou pro výrobu řady léků, například pro hemofiliky, nelze ničím nahradit. Proto ji nikde na světě nepovažují (stejně jako třeba lidské orgány) za zboží. Světová zdravotnická organizace (WHO) navíc…