Oceněná studovna, kde se nedá studovat
Pavel Štecha v polemice Obrana fotografů (Respekt č. 27/2004) obhajuje metodu vyhlašování Grand Prix Obce architektů založenou na hodnocení obrazu budovy zpracovaného různě zdatným profesionálem. Kvituji zmínku pana Štechy o důležitosti dalších vjemů krom zraku, například chuti. Autor však opomněl vjem nad jiné důležitý, mnoha architekty považovaný za zanedbatelný, a tím je dlouhodobá spokojenost s užíváním budovy.
Naše fakulta má společnou budovu knihovny s Filozofickou fakultou Masarykovy univerzity. Budova je to na pohled pěkná. Nebije do očí, ladí s okolím a nijak ho nepřevyšuje. Nedávno zvítězila v soutěži Grand Prix. Po třech letech jejího užívání však řada studentů a zaměstnanců seznala, že toto ocenění není nutně známkou kvality. Protože u vchodu nebyl od počátku nainstalován teplomet, zaměstnanci v zimě mrzli, neboť vstupním koridorem téměř nepřetržitě proudí desítky studentů a dveře, byť dvojité, neudrží teplo. V létě naopak v horním patře vystoupá teplota nad plážových 30 stupňů Celsia. Skleněné dveře vysoké cca 3 metry hrozí, že při závanu silného větru někoho rozmáčknou, pokud se nerozsypou nárazem o stěnu. Na dokonale hladkém povrchu židliček se potí zadek, a nemáte-li vytrénované svalstvo zad, stává se z nich skluzavka. Světlo u stolku svítí za knihy, nikoli na ně. Na černě vyvedených, spoře osvětlených toaletách se cítíte jak v márnici…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu