Na úprku před vlastní minulostí

Zapíše se Karel Bartošek (1930–2004) do dějin spíše jako spoluautor Černé knihy komunismu, nebo jako spoluautor spisku Hanebná role amerických okupantů v západních Čechách v roce 1945? Odpověď na tuto otázku dá až budoucnost. Již dnes ale můžeme říci, že právě skončená životní pouť Karla Bartoška (zemřel v pátek 9. července) je exemplárním případem profesní tragédie jedné generace českých historiků.

Karel Bartošek se narodil, jak sám řekl v jednom rozhovoru, ve Skutči v rodině „dělníčků z Vysočiny“. V letech 1949–1953 studoval na pražské filozofické fakultě historii a filozofii. Hned po válce konvertoval ke komunismu, což později vysvětloval svým sociálním původem a příkladem rodičů. „Přišel jsem do Prahy na fakultu, potom se mi říkalo Rudý komisař… stal jsem se fanatikem, hluboce věřícím fanatikem, já tomu říkám také, že jsem byl stalinským práčetem,“ popsal v jiném rozhovoru svou radikalizaci v době studií. Bartoškův fanatismus se plně projevil ve spisku zmíněném v úvodu, který napsal spolu s Karlem Pichlíkem na popud redakce Tvorby a později rozšířil do knihy Američané v západních Čechách v roce 1945 (1953). Kniha je těžko uvěřitelnou snůškou lží a ideologických blábolů, kterou je možno bezpochyby zařadit mezi nejagresivnější projevy stalinské propagandy u nás. Mladý agilní fanatik měl v komunistickém systému samozřejmě kariéru zajištěnu: hned po…