Chytrý pop a hloupé řeči

Jedni je berou jako stálici domácí alternativní hudby, jiní jako zástupce toho nejoriginálnějšího z českého popu – z obou úhlů jsou něčím přitažliví, provokující, znepokojující. Tak se jeví současní Tata Bojs, kapela z Hanspaulky, která nedávno předskakovala před pražským koncertem Davida Bowieho. Spojení to nebylo tak docela náhodné. Tata Bojs na tohoto britského rockera zřetelně navazují a jejich první konceptuální deska Nanoalbum má mnoho společného s historicky významným experimentem s konceptem – Bowieho albem 1. Outside z roku 1995.

Prameny se nemění

Trochu nespravedlivě bývá Tata Bojs v posledních letech vytýkán zásadní odklon od kořenů jejich hudby. Zejména dřívější skalní přívrženci špatně nesou, že Tata Bojs po letech vydávání u nezávislých značek podepsali kontrakt s jedním z vydavatelských gigantů. Podle toho také dopadly recenze posledních dvou alb skupiny Futuretro (2000) a Biorytmy (2002), ačkoli při nezaujatém poslechu se jejich písničky nejeví o nic víc popové ani alternativní než v minulosti.

Spíše než na temných undergroundových proudech a nesmiřitelných názorech stavěli Tata Bojs svůj výraz vždy na záměrné rozpačitosti, vyvolávající efekt kouzla nechtěného, a eklektických citacích ze všech dostupných pramenů středního proudu. V balancování na hraně melodického popu, riffového diska a zemitých energetických výbojů se inspirovali právě u…