Dopisy

Rodit doma není lehké ani v Americe

Upřímně jsem se zasmála a zaplakala si nad článkem Gabriely Kontra Ta krása rodit doma (Respekt č. 29/2004). Umím se vžít do všeho, co autorka popsala a čím prošla – porodila jsem své dvě děti také doma –, a souhlasím s ní, že to byl ten nejúžasnější zážitek mého života. Moc bych přála všem českým ženám, které o to stojí, aby mohly zažít to samé. Hledání porodní asistentky ve Spojených státech také sice nebylo jednoduché, ale nakonec se ukázalo, že to není nemožné. Horší bylo dohadování s pojišťovnou a gynekoložkou, která porod doma také samozřejmě nedoporučovala, takže jsem si nakonec také všechno musela zaplatit z vlastní kapsy. Podle mé zkušenosti si zkrátka americký lékařský systém s tím českým moc nezadá. Navíc zde ale hrozí velké nebezpečí, ze dítě nakonec přijde na svět císařem. Oproti 5 % císařských řezů v Česku skončí v Americe pod kudlou rovných 24 % prvorodiček. A to především díky tolik opěvovanému epiduralu, lékům na vyvolání porodu a pak také kvůli vysokému procentu soudních procesů. Než by americký lékař riskoval, že se novorozeňátko přidusí nebo že nastane jiná komplikace (co kdyby náhodou), raději použije skalpel a pak možná také řekne na vysvětlenou: „No to víte, to se teď tak dělá.“

Velkou výhodou země, ve které teď žiji, však je dostupnost informací. Kdo se ptá, ten se nakonec dozví. A tak mám dvě krásné…