Když starý svět prohrál válku

O „velké válce bílých mužů“ víme bezpečně jedinou věc: začala právě před devadesáti lety, na přelomu července a srpna 1914. Kdy ale skončila? V roce 1918? Nebo 1945? Nebo až pádem železné opony roku 1989?

O nejčastěji uváděném roce 1918 prohlásil Winston Churchill velmi trefně: Skončila válka obrů, začala válka trpaslíků – měl na mysli žabomyší spory menších evropských národů, které dočasně utichly až v další válce obrů. V roce 2004 jsou svým způsobem trpaslíky všechny evropské země, větší i menší. Na jednu stranu tedy patří rok 1914 k zmizelému světu. Nedávný krutý rozpad Jugoslávie i nekončící česko-bavorské či slovensko-maďarské slovní přestřelky však jasně dokládají, že mnohé problémy vyvolané Velkou válkou jsou doposud živé.

Válka železnic a kulometů

Srovnáme-li první světovou válku s celoevropským konfliktem sedmnáctého století, s válkou třicetiletou, spatříme jeden velevýznamný rozdíl: i před rokem 1618 byla Evropa rozdělena na dva bloky, i tehdy se každá ze stran obávala, že ta druhá bude lépe vyzbrojena nebo že naverbuje víc vojáků – avšak nikdo se nemusel bát, že nepřítel začne o den či o dva dřív. Při dopravních možnostech sedmnáctého století byl jednodenní náskok zcela zanedbatelný, zatímco ve století dvacátém se stal jedním z klíčových činitelů.

V prusko-rakouské válce z roku 1866 vítězná strana poprvé předvedla, jak nečekaně…