Mimochodem

Krátce po stém výročí narození otce čínské ekonomické liberalizace Teng Siao-pchinga letos v červenci přišla média s odhalením, že právě on dal před patnácti lety pokyn ke krvavému masakru na náměstí Nebeského klidu v Pekingu. V mládí nadšený rebel, na stará kolena tvrdý pragmatik, toť příběh dobře známý i z Evropy. Svým soudruhům byl Teng podezřelý už na počátku revoluční kariéry, neboť pocházel ze zámožné selské rodiny, jež mu dopřála solidní vzdělání ve Francii. Tam se známými důsledky zahořel pro marxismus, a díky své píli při tisku ilegálního časopisu Rudá záře získal přezdívku „doktor rozmnožování“. Pokrokové sklony ovšem vykazoval už Tengův bohatý tatínek v Sečuánu, jenž si prý vydobyl lásku chudého lidu tím, že rád chodil do čajoven naslouchat jeho nářkům.

Postava vychutnavače teskných i bouřlivých kadencí lidového žehrání má mocné poetické kouzlo, jako by ji do brožurek o technokratickém vůdci proletariátu přibásnil sám Li Po. Největší čínský básník se sice narodil o dvanáct století dřív než Teng, zřejmě však také v Sečuánu, i když se o něj přetahuje několik dalších provincií. Tvrdí to aspoň můj přítel Pavel, který už pár let zkoumá záhadu jeho původu, sice jen amatérsky, poněvadž je stavitel, ale s hlubokým zaujetím. Při každém setkání rozkládá na stolku v kavárně mapu Číny, kam si zakresluje všechny básníkovy pobyty i pohyby. Tengovu rodnou vísku Sie-sing jsem v ní nenašel, ale krajem, kde by se měla nalézat, vede také několik čar.

Pavel…