Zmocněnec hluché vlády

Vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab odchází. Muž, který byl ochoten se loni porvat s přesilou rasistů, kteří v pražském metru napadli Afričana, nastupuje v příštích dnech k budoucímu eurokomisaři Vladimíru Špidlovi. Byla by však škoda, kdyby se tím z Česka vytratil i jeho hlas.

Před třemi lety Jařab střídal svého předchůdce Petra Uhla se sympatickou vizí: hájit nejslabší, dosud mlčící skupiny lidí. Jestliže Uhlovým osobním tématem byly národnostní menšiny, Jařab zůstane spojen především s právy lidí z ústavů – dětí i dospělých, psychiatrických pacientů, lidí zbavených svéprávnosti. Zkrátka všech, kdo se kvůli věku nebo mentálnímu handicapu těžko hlásí o svá práva a jejichž osud bývá zcela v rukou jejich pečovatelů.

Potíž byla v tom, že s nynější vládou si Jařab rozuměl zřetelně hůř než s předchozí. Stačí vzpomenout dva případy. V čase sporu o klecová lůžka Jařab výstižně formuloval, že nejde jen o „zakázat, či nezakázat“: jsou střípkem v mozaice nadužívání restrikce, v pomíjení potřeb klientů, v neznalosti moderních trendů. Stejně přesně pojmenoval i příčiny sterilizace romských žen na severní Moravě: ostravští lékaři prostě rozhodli za ně, přání klientek je nezajímalo a nutnost vysvětlovat odbyli s tím, že romské matky by tomu stejně nerozuměly. Za lepší konstelace by slova vládního zmocněnce byla začátkem zevrubné reformy. Realita je ale právě opačná: nová ministryně zdravotnictví o žádném „polidšťování“ ústavů neuvažuje…