Castrovo dolarové loučení

Sedm desítek vzpurných zaživa hnije v base a na povrchu zuří bitva o tvrdou měnu. Kubánské komunisty drží nad vodou tuhá represe a každoroční tři miliardy dolarů od turistů a emigrantů. Stále úpornější snaha umlčet sebemenší náznak nesouhlasu a shrábnout nenáviděné zelené bankovky je projevem rostoucí paniky před nevyhnutelným pokusem o předání moci. Podaří-li se diktátorské klice ustát odchod Fidela Castra, bude osud disidentů odsouzených celkem ke 1454 rokům nesnesitelného života v lágrech zpečetěn.

O dvojím lidu

Komunismus na Kubě skončil v červnu 1993. Castro tehdy zkoprnělým spoluobčanům oznámil, že vzhledem ke ztrátě finanční podpory ze Sovětského svazu kašle na principy revoluce a otevírá trh země nenáviděné měně arcinepřítele, americkému dolaru. A nejen to: dosavadní „zrádci a zaprodanci“, tedy více než milion Kubánců, kteří před komunisty utekli především do USA, jsou zváni na návštěvu a k zasílání dolarových „výslužek“ svým příbuzným na Kubě a krásy ostrova se otevřou organizovanému velkoturismu valutových cizinců.

Tah zachránil režim před krachem. Příspěvky od uprchlíků se vyšplhaly na více než jednu miliardu dolarů ročně a turisté nalili do kubánské ekonomiky jenom v roce 2003 další více než dvě miliardy – obě skupiny se tak společně postaraly o tři čtvrtiny kubánských příjmů v tvrdé měně. Peníze tečou do státní komunistické kasy…