Svoboda, nebo bezpečí

Teze nového protiteroristického zákona zveřejněné teď ministrem Františkem Bublanem představují poměrně významný zásah do občanských svobod. Krátkodobé odposlechy bez povolení soudu, kontrola elektronické komunikace, přístup do zdravotního a sociálního pojištění, možnost nahlédnout do našich účtů… Tohle a řadu dalších věcí by v Bublanových představách směli zdejší tajní. Pokud to poslouží ochraně před teroristy – proč ne, řeklo by se. Problém je, že zpravodajské služby a policie jsou v české kotlině ve velmi důvodném podezření, že zneužívají i ty pravomoci, které v současnosti mají. Protiteroristický zákon by jim, případně vládě, které slouží, dal možnost šťourat se bez dozoru v našem soukromí mnohem víc než dnes. Sluší se hned dodat dvě věci. Jednak že s pochybnostmi vedou o podobném zákonu diskusi v řadě jiných zemí. A za druhé že ministr Bublan nabízí své zboží s pojistkou, která by jeho rizikovost měla omezit.

Doba, kdy nebyl mobil

Zvýšení pravomocí tuzemských tajných služeb je evergreen, prosazovaný jejich představiteli už minimálně pět let. Po teroristických útocích z roku 2001 se cyklus požadavků zrychlil. Zatím ale bez úspěchu. V roce 2002 neprošel návrh, aby státní instituce měly povinnost dodávat tajným službám všechny informace, které si vyžádají. Neprošel ani pokus získávat výpisy hovorů z telefonních stanic bez svolení soudu a zatím ani opakovaný požadavek nasadit na osmačtyřicet hodin odposlech bez povolení soudu,…