Nick Cave překousal řetěz

Australský hudebník Nick Cave je klasickým případem umělce, pro kterého tvorba znamená nezbytnou součást osobní psychoterapie. Své diagnózy a momentální nálady umí ovšem vždy pregnantně formulovat, a vzbudit tím pocit, že jeho problémy patří i mnoha dalším lidem. Jednou vystupuje jako troska navždy ztracená ve svých závislostech, podruhé jako vyrovnaný stárnoucí intelektuál – hranice mezi pravdou a pózou se přitom zvenčí jeví dost rozmlžená. V tom se Nick Cave nezměnil ani na svém nejnovějším studiovém dvojalbu Abattoir Blues/The Lyre Of Orpheus, starou dobrou rozervanost tu ale představuje v čerstvé hudební poloze.

Proměna

To, co Nicka Cavea vždy řadilo mezi atraktivní samorostlé muzikanty, je kromě mimořádného charismatu především schopnost jít do extrémů. A to nejen v rock’n’rollovém odhodlání pouštět se do věcí po hlavě a za mimořádného energetického nasazení, ale také v hrdém a upřímném přiznávání niterných emocionálních rozbrojů.

Nicholas Edwards Cave začínal v rodném Melbourne se školní kapelou The Boys Next Door, už v jednadvaceti letech mu však začala být australská scéna těsná. Společně s Mickem Harveym, multiinstrumentalistou, který zůstal jeho prodlouženou rukou dodnes, se zkraje 80. let vydal do Londýna a založil legendární The Birthday Party. Kapela, jejíž nahrávky skutečně připomínaly rozjetý narozeninový večírek, s londýnským podzemím…