S odpadky se musí opatrně

Rámeček

FRANTIŠEK SKÁLA se narodil roku 1956 v Praze. Vystudoval řezbářství na Střední škole uměleckoprůmyslové, poté filmovou a televizní grafiku na vysoké škole stejného směru. Prosadil se v 80. letech volnou sochařskou tvorbou a knižními ilustracemi, za něž získal několik ocenění. V roce 1987 spoluzakládal skupinu Tvrdohlaví, nejvýraznější hnutí výtvarníků mimo oficiální struktury sklonku normalizace. V roce 1991 získal Chalupeckého cenu pro mladé výtvarníky, o rok později reprezentoval ČR na benátském bienále. Kromě výtvarného umění se věnuje hudbě, vystupuje s recesistickým spolkem MTO Universal a je členem divadla Sklep. Se ženou a dvěma dětmi žije střídavě v Praze a na samotě na Lounsku. V současné době jeho tvorbu představuje pražská Galerie Rudolfinum (do 2. ledna 2005).

Konec rámečku

Býval jste znám svou zálibou v „brakýřství“, přebírání odpadků a vyhozených věcí, které jste pak různě využíval v tvorbě. Dají se na skládkách a v popelnicích nacházet odložené poklady i dneska?

Věci už nejsou hezké, jako bývaly dřív. Člověk musí mít zálibu ve všem možným, aby odešel spokojený.

Mnoho z toho, co jste kdysi našel o tak zvaných železných nedělích, se dnes cení jako starožitnost. Říká se, že vám kvůli tomu párkrát vykradli dům.

To je smutná a deprimující věc, nemluvě o tom, jak u nás funguje právo. Mám dům, kde bydlím v…