Tak tohle jsme žili

Nebývá zvykem psát při výroční bilanci o tom, co se mohlo stát a nestalo. Pro rok 2004 jsou však z českého pohledu významné čtyři právě takové ne-události.

Nepřišel žádný teroristický útok. Celý prostor bývalého Rakouska-Uherska zatím na mapě atentátů chybí, což v roce Beslanu a Madridu není úplná samozřejmost.

Historický vstup do Evropské unie nepřinesl žádné podstatné potíže – naopak. Optimisté měli pravdu a skeptici se mýlili.

Třetím „ne“ je vysoká neúčast v trojích volbách: nepřišlo 70 % lidí. Je to zpráva o protestu či apatii voličů, nebo o znicotnění politiky v Česku 2004?

Konečně pak se patnáctý rok svobody nestal rokem tlusté čáry za minulostí. A to je možná nejpřekvapivější zpráva.

Brzy na tlustou čáru

Začněme odzadu. Nástup Karla Hoffmanna, jednoho z pohlavárů okupantského režimu 70. a 80. let, k čtyřletému trestu na Pankráci uzavírá éru soudního vyrovnávání s komunistickou minulostí. Přesněji řečeno: pár rozsudků ještě možná bude, ale těžko už skončí kriminálem. Vzhledem k uběhlému času uslyšíme nanejvýš „podmínka“, „promlčeno“ a odkazy na chatrné zdraví zločinců

(z toho důvodu byl ostatně i Hoffmann záhy propuštěn). Současně, až symbolicky, letos zazněly první „vymazávací“ rozsudky, v nichž se spolupracovníci StB domáhají odstranění svých jmen z historických registrů. Tyto neblahé…