Tygr chce být svobodný

Mezinárodní filmový festival v Rotterdamu se za 33 let své existence rozrostl z nenápadné akce organizované hrstkou nadšenců v gigantický světový podnik: letošních sedm set promítaných filmů navštívilo dohromady více než tři sta tisíc diváků. Je přitom pozoruhodné, že i v době, kdy našinec snadno nabude dojmu, že jediné zajímavé osobnosti uměleckého světa jsou televizní moderátoři nebo modelky, festival v ničem neustoupil z původního kréda – podporovat umění svobodné a nezávislé.

Nechceme závodit

Není v lidských silách vidět v Rotterdamu všechno a pokusit se zobecnit, kam vlastně současné filmové umění kráčí. Často formálně i obsahově zcela protichůdné výpovědi spojuje snad pouze upřímnost jako protipól veškeré tržní vykalkulovanosti. Umělecký film se stává čím dál marginálnějším: točí se sice mnohem více filmů než třeba v 60. letech, ale vyhrocené tvůrčí individuality jako třeba Fellini již dávno nestojí v hlavním proudu dění, podporovány největšími producentskými moguly. Tvůrci se tak musí spokojit s co nejnižšími náklady, takže jim samozřejmě silně pomáhá rozvoj nových digitálních technologií. Rotterdam byl už dávno před jejich expanzí místem, kde se uváděla díla umělců experimentujících s tímto médiem, a dnes v této tendenci pokračuje.

Z pestrého programu se logicky největší pozornosti těší mezinárodní soutěž určená speciálně pro debuty a druhé snímky…