Oblíbenou barvou Benity Ferrero-Waldnerové je tyrkysová. Se svým manželem ráda chodívá do „Šestašedesátky“, vinárny nedaleko jejího rodného města Badenu u Vídně. Miluje dorty z moka krému, pěstuje jógu a ráda vaří po středomořsku. Když má po práci, tu a tam zajde poklábosit s přítelkyněmi, ale mezitím jezdí jako rakouská ministryně zahraničí na Evropskou radu do Bruselu. To vše se nyní dovídá veřejnost z první ruky, neboť od té doby, co se Ferrero-Waldnerová stala kandidátkou Rakouské lidové strany (ÖVP) na úřad spolkového prezidenta, vede si vlastní weblog – jakýsi deník na internetu. Dojemně naivním stylem vypráví diplomatka o své politické každodennosti. „Ve svém weblogu smím být člověkem,“ zapřísahá se.
S ofenzivou šarmu
Lidskost je v kampani Ferrero-Waldnerové očividně silně zakalkulována. Je první ženou s reálnou šancí zaujmout formálně nejvyšší státní úřad. A pro volbu, jež proběhne 25. dubna, má zatím jen jednoho protikandidáta. Je to sociální demokrat Heinz Fischer, místopředseda Národní rady, tedy parlamentu – a už dnes inkarnace ctihodného státníka. Průzkumy ukazují lehký Fischerův náskok, ale v závěrečné fázi to může být velmi těsné. Už proto, že nyní se zdá, jako by Fischer trochu usnul na vavřínech, zatímco Ferrero-Waldnerová po týdny neúnavně a s emocionálním lomozem projíždí zemi. Ohlašuje, že chce být „prezidentkou se…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu