Děkujeme, odejděte

Každý zombie je nebezpečný. Pravdu filmových hororů nám dnes potvrzuje Unie svobody: zdá se být ve stavu klinické smrti, ale místo v hrobě dál zasedá ve vládním kabinetu. A její nikomu už neodpovědný předseda čím dál otevřeněji vyznává heslo: Po mně potopa.

Pro příklady není třeba chodit daleko. Jednou jako liberální ministr pro bydlení asistuje u plíživého znárodňování majitelů domů, podruhé ubezpečuje Stanislava Grosse a nás všechny, že mu rozhodně nevadí, když manželka premiéra podniká s lidmi podezřelými z praní špinavých peněz. Sám jako ministr nesmí mít vlastní byznys, klidně ho ale má. Jako politik by se měl vyvarovat podezření z korupcí všeho druhu. On ale napřed letí na svatební cestu do Emirátů a pak kdovíproč bojuje proti nezávislé soudkyni a její snaze pohnat před spravedlivý soud člena královské rodiny z Kataru. Vrchol „politiky“ à la Pavel Němec jsme viděli minulý týden, kdy zásluhou MF Dnes vyšlo najevo, že předseda Unie svobody při svých cestách ignoruje dopravní předpisy, pirátskou jízdou ohrožuje ostatní a ještě o tom do novin bez ostychu lže.

Politici nemusí být Mirkové Dušínové, pud sebezáchovy a stranická konkurence jim ale obvykle velí hrát podle daných pravidel a snažit se vynikat nad ostatní. Tohle všechno zombie Němec vzdal. O politiku už mu nejde. S prázdnými frázemi a mrtvolnými úsměvy do kamer se jen snaží udržet si křeslo. Takového předsedy by se každé životaschopné politické uskupení hledělo zbavit – zvlášť…