Nechceme tu staré lidi
Zatím jsou to jen ojedinělé hlasy, ale ozývají se nezávisle na sobě z různých koutů země: V naší čtvrti nechceme nový domov důchodců. Proč se ale lidé bouří proti spoluobčanům, kteří se odlišují jedině věkem?
Zatím jsou to jen ojedinělé hlasy, ale ozývají se nezávisle na sobě z různých koutů země: V naší čtvrti nechceme nový domov důchodců. Starobinců se otevírá čím dál víc, v posledních letech v průměru deset ročně, a tempo se jen tak nezastaví. I tak se totiž projevuje prudké „stárnutí populace“, o němž už léta informují tuzemští demografové. Proto může přibývat občanských pří – vznikají petice, konalo se už i jedno referendum. A pokud stavitelé zapomenou včas vysvětlovat, končí to tak nesmiřitelně jako nyní v Rosicích nad Labem. Tamní usedlíci ženou svůj odpor vůči domovu důchodců už k druhému soudu a slibují pokračovat až do Štrasburku.
Strach nad městem
Rosice nad Labem jsou okrajovou čtvrtí Pardubic. Klidné, obyčejné ulice se staršími rodinnými domky a pětipatrovými paneláčky, k tomu pár moderních vilek z poslední doby. Zdaleka největší pozemek patří Josefě Štefánikové – a 70letá dáma se rozhodla svůj domov s velkou zahradou darovat místní Charitě, aby ho spolek přestavěl na dům pokojného stáří.
V roce 2000 začaly přípravné práce, po další dva roky se lidé z Pardubicka skládali na dům ve veřejných Tříkrálových sbírkách. Charita získala i dotace od státu a kraje. A stavba mohla začít, nebýt nebývalého odporu místní komunity. „Asi jsme zpočátku podcenili přípravu a mluvili se sousedy pozdě,“ připouští ředitel okresní Charity Karel…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu