Jaká že revoluce?
Historická výročí nabývají v Číně magického významu. Nedají se zakázat, leda přejít mlčením nebo odbýt frázemi.
Historická výročí nabývají v Číně magického významu. Nedají se zakázat, leda přejít mlčením nebo odbýt frázemi. To se také až na výjimky stalo u příležitosti čtyřicátého výročí vypuknutí Kulturní revoluce.
Opožděné připomenutí
Orgány pro tiskový dozor instruovaly čínská média, aby se tématu vyhýbala. Ne všechna se bezvýhradně podřídila. V tisku se ve dnech kolem 16. května objevily ojedinělé zmínky o útrapách obětí kampaně, zpravidla šikovně vpašované do jinak neškodných článků na nesouvisející témata.
Z oficiálních tiskovin se k výročí Kulturní revoluce autoritativně vyjádřil pouze ústřední deník Kuang-ming ž’-pao: chyby a přehmaty byly dávno napraveny příslušnými rezolucemi ÚV a Teng Siao-pchingovou teorií o „praxi jako jediném kritériu pravdy“. Netřeba se zaobírat chmurnou minulostí, hleďme raději do budoucnosti.
Chmurné minulosti se tak ve dnech kolem výročí věnovali pouze čínští blogeři a internetoví esejisté, např. předseda nezávislého Pen klubu Liou Siao-po. Že je nicméně Kulturní revoluce relevantní i pro mainstreamová média, se názorně projevilo minulý týden, kdy si několik odvážnějších redaktorů vyložilo vyhýbavé odpovědi ministra kultury Sun Ťia-čenga na dotěrné otázky agentury UPI jako signál, že téma je opět odtabuizováno. V pátek se v provinčním tisku objevily hned čtyři články připomínající – s desetidenním zpožděním – uplynulé výročí.
Červení a černí
Proč je odkaz…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu