Mimochodem

V kolektivním nevědomí prý přežívá mýtus o cestě hrdiny. Znalci hlubinné psychologie vypracovali jeho pevnou osnovu, která se skládá z řady epizod. Hrdina uposlechne výzvu neznáma, opustí domov, čelí mnohým svodům a nástrahám a nakonec se slavně vrací nebo zahyne. Dnes se mnozí pokoušejí něco podobného uskutečnit alespoň v malém o dovolené. Sám jsem také kdysi vyrážel v pořádných botách s těžkým rancem na zádech za dobrodružstvím. Rád jsem v odlehlých koutech vlasti pátral po zbytcích nedotčené přírody, spal pod širým nebem a v krčmách studoval zvyky domorodců. Nechyběly svody, nástrahy, ani osudová setkání, všeho však přiměřeně malým českým poměrům. Snad i proto jsem se v relativním zdraví dožil chorob pokročilejšího věku, které mne letos přivedly do poklidných lázní v Polabí.

Na první pohled by se mohlo zdát, že takové zařízení stojí zcela stranou hrdinských archetypů. Krajina vůkol prozrazuje tisíciletou kultivaci a kolonáda v pečlivě udržovaném parku byla vybudována ve stylu vysoce civilizovaného modernismu první republiky, jenž před dobrodružstvím upřednostňoval hygienu a osvětu. Lázně zde vznikly mimo jiné jako ryze slovanská protiváha vyhlášených středisek v německém pohraničí. Architektura léčeben těká mezi českým funkcionalismem a českým folklórem s lehkým nádechem francouzského klasicismu. Sochy nahých dívek v parku se tváří raději trochu přihlouple, než aby budily podezření, že mají…