Ve hvězdách

Zdál se neúnavný, stále veselý a s pamětí počítače. Minulý týden zemřel někdejší tajemník Jana Masaryka Antonín Sum. Vyznačoval se tím, co pojí většinu lidí, kteří prošli komunistickými lágry – téměř žádné naříkání na osud a vrchovatě skromnosti.

Každé setkání s panem Sumem vyvolávalo dojem cestování časem. Příběhy z protinacistického odboje, ke kterému se přidal coby mladý skaut, vzpomínky na Jana Masaryka a na moment, kdy se skláněl nad jeho tělem pod oknem v Černínském paláci, aby spatřil „krásný výraz v jeho obličeji“. Zážitky z třinácti let strávených v komunistických vězeních a z toho deseti v uranových dolech jen za to, že sloužil demokracii.

Antonín Sum celých šestnáct let svobodného Česka zasvětil udržování památky Jana Masaryka. Bránil ze všech sil své přesvědčení, že Masaryk spáchal sebevraždu, protože už nemohl v rodící se totalitě dál. Nedávno dokonce napsal ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, že jestli jsou v archivech KGB nějaké informace o smrti československého ministra zahraničí, ať je zveřejní. Dopis nadepsal slovy: „Obrací se na vás čestný tankista Rybalkovy armády.“ Antonín Sum sice nikdy neseděl v tanku, ale v prvních poválečných dnech fungoval jako překladatel pro ruské generály, kteří jej jmenovali čestným tankistou.

Při vzpomínkách na komunistické koncentráky téměř odmítal mluvit o těžkostech, které zažíval. Mnohem raději vyprávěl o elitě československého národa, kterou za ostnatými dráty potkával. Když už si posteskl, tak nad nezájmem justice potrestat šéfy lágrů a bachaře, kteří je týrali a posílali za trest i v mrazech do kobek bez oken, kde se nedalo narovnat a kam stékala ledová voda. Ze všech „zaměstnanců“ táborů, které pan Sum za svého putování komunistickými lágry potkal, nebyl odsouzen ani jediný. „My prostě nejsme milováni,“ prohlásil pan Sum v Respektu před pěti lety. „Asi lidem příliš připomínáme jejich svědomí. Snaží se na nás zapomenout. Někdy to nejde, tak nás na chvilku vytáhnou ze skříně, ale co nejdřív ji zase rychle zavřou. A my zatím pomaličku mizíme jeden po druhém, až tu nebude nikdo, kdo by památku našich umučených a popravených kamarádů připomínal. A pak bude ticho.“

Co stojí také za připomenutí – s panem Sumem odešel poslední z odsouzených v nechvalně známém procesu s Miladou Horákovou. A co stojí za připomenutí ještě více, pan Sum zemřel téměř přesně v den, kdy byl do vedení sněmovny zvolen předseda komunistů a udavač StB Vojtěch Filip.