Připravte se k transportu
Minulost, která nechce minout. Dvacet let stará slova německého historika Ernsta Nolteho výstižně charakterizují i černé okamžiky tureckých dějin; masakr Arménů v osmanské říši, první z velkých zvěrstev 20. století. Nová vlna zájmu o tehdejší události se ve světě zvedla poté, co letošní Nobelovu cenu za literaturu získal turecký spisovatel Orhan Pamuk.
Minulost, která nechce minout. Dvacet let stará slova německého historika Ernsta Nolteho výstižně charakterizují i černé okamžiky tureckých dějin; masakr Arménů v osmanské říši, první z velkých zvěrstev 20. století. Nová vlna zájmu o tehdejší události se ve světě zvedla poté, co letošní Nobelovu cenu za literaturu získal turecký spisovatel Orhan Pamuk.
Večer 24. dubna 1915 zatýká policie v Cařihradu 235 příslušníků zdejší arménské elity – politiků, bankéřů, intelektuálů, novinářů. Jsou nacpáni do vojenských vozidel, zmláceni, nazítří vyvezeni za město a skoro všichni zabiti. Tento den si Arméni na celém světě připomínají jako počátek genocidy. Během následujícího roku je i podle těch nejstřízlivějších odhadů 200 tisíc Arménů postříleno, 400 tisíc zahyne na pochodech smrti, další v koncentračních táborech, na nemoci a další útrapy.
Pamuk byl v Turecku obviněn ze zločinu „proti turecké identitě, turecké armádě a Turecku jako celku“. Důvod? Odvážil se nahlas říci, že násilnou smrtí zemřel milion Arménů. Přesná číslo nikdo nezná, Pamuk ale jen zopakoval údaj, o němž běžně hovoří historici. Sami Arméni uvádějí číslo ještě o půl milionu vyšší.
Historická dokumentace toho, co se tehdy skutečně stalo, není zdaleka úplná. Přesto se pokusme shrnout hlavní události a kontext, v němž se odehrály. Umožní nám to lépe se orientovat v současných diskusích a sporech, jež probíhají mimo…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu