Smysl státní maturity

Komentář o smyslu státních maturit vyvolal velký zájem čtenářů. Pokračujeme tedy v polemice mezi autorem komentáře Ondřejem Štefflem, ředitelem společnosti Scio, jež vytváří testy obecných studijních předpokladů, a analytikem Janem Hučínem.

Není asi téma, které by bylo občanům bližší než školství. Vždyť přibližně polovina lidí mezi 25 a 64 lety v ČR má maturitu a 90 % z nich docházelo do škol nejméně deset let. Navíc většina z nich má děti (případně vnuky), které školní boje právě svádějí. A neznám podobně důležité téma, o němž by se zároveň tak málo věcně a se znalostí faktů diskutovalo, jako reforma maturitní zkoušky.

Už to označení nové podoby zkoušek: „státní“ nebo „jednotná“ maturita. Ale současná maturita je také státní a jednotná, zkouška má všude stejný název, maturuje se podle stejných pravidel, vysvědčení má stejnou podobu. V čem je tedy problém? Proč měnit to, co funguje už desítky let? Protože maturitní zkouška ve skutečnosti jednotná není.

Kdo zažil například maturitu ze stejného předmětu na gymnáziu a na učilišti, nestačil se divit, proč gymnazista i učeň mohou dostat stejnou známku za naprosto odlišnou úroveň dovedností. Společnost se s tím už dávno vyrovnala tichou dohodou, že maturita na gymnáziu a SOU (ba dokonce i na různých gymnáziích) je prostě nesrovnatelná. Maturitní vysvědčení se tak stalo jen kusem papíru, který o ničem nevypovídá. Je ale dnes maturitní zkouška k něčemu? Nepatří do skanzenu…