Dopisy

Nesrovnávat nesrovnatelné

Rád bych reagoval na článek Slavné zahnání Turků, L. P. 2006 v minulém čísle Respektu, kde autor Jiří Sobota doporučuje neklást v přístupových jednáních s Tureckem důraz na genocidu Arménů a věnovat se raději jiným, dle autora podstatnějším tématům. S tím zásadně nesouhlasím.

Myslím, že by to mělo být přesně naopak. Pokud něco má být jednotící myšlenkou Evropské unie, tak určitě spíš odpor a jednoznačné odsouzení každé genocidy než technické požadavky na vybavení restaurací. Že vraždění Arménů v Turecku splňuje všechna kritéria genocidy, je také – alespoň u řádných členů Unie, a to v tomto případě stačí – nade vši pochybnost. Pokud by EU chtěla postupovat opravdu konstruktivně, co se týče přijetí Turecka, ať vyzve Turecko k jednoznačnému odsouzení genocidy Arménů. Není nutný přímo zákaz popírání genocidy Arménů, zákon o „osvětimské lži“ přece taky neplatí ve všech zemích Evropské unie. Pokud turecká oficiální místa vydají příslušné prohlášení, rychle se dohodnou technické záležitosti související se vstupem a během tří pěti let ať je Turecko členem EU. Ty „technické záležitosti“, když se chce, nemohou být tak složité, když je zvládlo i Bulharsko a Rumunsko.

A další argumenty, jako institucionální reforma EU, to už tady přece bylo: když byla schvalována dohoda z Nice, mluvilo se o ní jako o podmínce dalšího rozšíření. Pak ale přišla evropská ústava, a najednou byla podmínkou fungování rozšířené Unie právě ona. Teď je ústava mrtvá a EU stejně funguje…

Vliv armády? Vždyť i v členských zemích EU jsou velké rozdíly, třeba mezi námi, kde je armáda většinou vnímaná se směsí posměchu a mírného pohrdání a veřejnosti se nejčastěji připomene zmanipulovanou zakázkou s korupčním podtextem nebo nějakou nehodou s tragikomickými rysy, a Řeckem, kde je armáda určitě daleko významnější, soudě alespoň podle toho, jak hustě jsou rozmístěna různá vojenská zařízení a jak často je vidět pilně cvičící vojáky.

Spory okolo Kypru? Samozřejmě významné, ale Irská republika a Velká Británie se také vždy neshodly a neshodnou na různých nuancích vývoje v Severním Irsku a nebrání jim to v plnohodnotném členství v EU. Zatahování argumentu o poválečném odsunu Němců a našem nucení k jeho odsouzení? Nesrovnávejme nesrovnatelné – odsun a genocida Arménů se skutečně řádově liší počtem obětí a hlavně stupněm angažování státu: Československo excesy při odsunu sice tolerovalo, netrestalo, rozhodně se ale nejednalo o věc organizovanou nejvyšším vedením jako v Turecku.

Už vůbec pak nechápu argument, že Německo odsoudilo holocaust, protože prohrálo válku… Tu první světovou přece Turecko prohrálo taky, a i kdyby ne, tak pokud genocidu odsoudí vítěz, je to o to cennější. Pokud to Turci opravdu udělají, je na místě maximální vstřícnost ze strany Unie, a pokud ne, tak má být EU neústupná a Turecku by ke členství v EU nemělo pomoct ani sebedůkladnější plnění hygienických požadavků při prodeji čerstvého pečiva.

Jindřich Kysela

Neplést pojmy zámečník a lupič

Přečetl jsem si článek Podvody na síti Petra Mandíka v čísle 44 a v pár směrech nesplnil má očekávání. Již v perexu mne zaujalo použití slova hacker. Podle mně známé definice je hacker „člověk, který dobře rozumí počítačům“ –můžeme ho přirovnat k zámečníkovi. Přestože nelze popřít, že řada lidí vylupujících byty má dobré zámečnické znalosti a možná mezi nimi pár skutečných zámečníků je, není korektní je za zámečníky označovat. Podobně se pro lidi, kteří se snaží zmocnit cizích dat, používá pojem cracker. Prosím, jsa šéfredaktorem počítačového časopisu, nepleťte pojmy „zámečník“ a „lupič“. Za problémy s viry a spywarem lidé v prvé řadě vděčí své volbě (příp. nesvobodě volby) operačního systému. Vedle neprůstřelné, ale bohužel nepříliš přínosné rady „pravidelně aktivizovat antivirus“ by bylo vhodné aspoň zmínit několik alternativních operačních systémů, které podobné záplatování (alespoň zatím) nepotřebují.

Filip Dominec