Bez ubohých kompromisů

Architekt Masák vzpomíná na dobu, kdy se tvořilo marasmu navzdory.

Miroslav Masák, autor sice nemnoha, zato však velmi významných staveb, v únoru převzal Poctu České komory architektů. Komora ji udílí od roku 2000 osobnostem, které nejen svým dílem, ale i morálním kreditem představují nezpochybnitelné autority architektonické profese. Není proto divu, že v prvních ročnících byla jako splátka dluhu udělována in memoriam autorům, jimž komunistický režim upřel zasloužené uznání, či je dokonce poslal do kriminálu. Teprve předloni ji jako vůbec první žijící tvůrce získal Karel Hubáček. A po něm tedy Miroslav Masák (1932), Hubáčkův dlouholetý spolupracovník v libereckém ateliéru, spoluautor obchodních domů Máj v Praze a Ještěd v Liberci.

Shodou okolností je nyní k dispozici Masákova vzpomínková knížka Tak nějak to bylo. Nabízí se tak možnost představit posledního laureáta Pocty prostřednictvím recenze jeho vlastních memoárů. Jenže tak snadné to není. Masák je v pamětech osobně diskrétní a podmět „já“ se zde neobjevuje zdaleka tak často, jak je v žánru obvyklé. Masák se spíše než osobní zpověď snažil napsat kroniku své generace, která formovala podobu české architektury druhé poloviny dvacátého století.

Než podlehnou demolici

I proto je kniha členěna podle desetiletí a jednotlivé kapitoly jsou vždy rámovány heslovitým výčtem zásadních historických událostí ve světě a připomínkou klíčových staveb mezinárodní…