Smrt vedle Béma

Jestli platí, že se chování politiků měří přísnějším metrem, pak má druhý muž ODS a pražský primátor Pavel Bém problém. Na jeho cestě k vrcholkům Himálaje totiž zahynul jeden z nosičů.

Mezi horolezci je to možná banální historka. Na svahu osmitisícovky je přece každý sám za sebe, vypětí, výkony a riziko jsou veliké. Ke smrti zřejmě dochází často, a pokud pak dá zbytek výpravy přednost zdolání vrcholu před pietním návratem z půli cesty, je to problém jen jeho svědomí. Co když to ale udělá politik, od kterého chceme vidět spíš schopnost vcítění se než lhostejnost?

To, jestli si má politik realizovat své životní sny i za cenu životů najatých nosičů, které k tomu nutně potřebuje, si musí každý zodpovědět sám. Fakt je, že rozlousknutí tohoto dilematu nám Bém nijak neusnadňuje. Místní média pojala jeho cestu jako velkou senzaci a primátor je, zdá se, pro. A přes internet zásobuje veřejnost detaily, které skládají velký příběh neohrožené politické celebrity, v jejímž stínu není pro ty „malé“ prostor.

To se týká i nešťastného šerpy. K jeho smrti Bém domů napsal, že „je fascinující vidět, s jakou bezprostředností a samozřejmostí místní hrdinové přijímají smrt“. Jenže tak jednoduché to není. V Indii a okolí lidé opravdu pohlížejí na smrt trochu jinak než v Evropě, berou ji víc jako přirozené zakončení jednoho života a vstup do života dalšího. Ovšem teprve po naplnění svých životních úkolů. Na smrti živitele rodiny ale nic „samozřejmého“ není, a to ani na svazích Himálaje. Naopak na velmi chudém nepálském venkově jde obvykle o tragédii s fatálními důsledky pro zbytek rodiny. Jak velké jsou v tomto případě a jaká pomoc by je mohla zmenšit, to zatím v primátorských depeších nestojí.

Pavel Bém za tragédii nemůže. I pro něj je ale v tuhle chvíli podstatnější dokončit velký příběh své cesty k vrcholu než řešit nějaký „malý“, v tu chvíli nedůležitý.

Pro politika to nemusí být zrovna ideální výbava pro další kariéru.