Francie na nové cestě

Si Sarko passe, je me casse! Jestliže Sarko projde, já mizím, lze volně přeložit loňský výrok jednoho z nejpopulárnějších Francouzů, bývalého tenisty a nyní zpěváka Yannicka Noaha. Slova vášnivého příznivce Ségolène Royalové, pro kterou složil i píseň Vrať opět životu jeho barvy, vhodně vyjadřují obavy francouzské levicově smýšlející populace z nového prezidenta. Je to pravičák, údajně autoritativní neokonzervativec, liberál. Každý z těchto výrazů představuje ve Francii šťavnatou nadávku. A přesto Sarkozy zvítězil přesvědčivě, navíc za masivní účasti voličů. Že by se jeho spoluobčané od základů změnili? Pravda je jinde. Podobně jako patetické prohlášení Yannicka Noaha. Už několik let totiž oblíbený muzikant žije v New Yorku.

Mlčící většina

Sarkozy vyhrál, protože po šestadvacetiletém období lží, demagogie, korupce a nepotismu Mitterrandova i Chiracova prezidentství Francouzům skutečně ztělesňuje změnu, kterou tato země potřebuje jako sůl. Je mladý, plný energie a oproti ideologicky zastaralým myšlenkám svých protivníků i odpůrců přináší novou vizi společnosti. Vše se přitom točí okolo jediného tématu – obrození Francie.

Nový prezident chce proto stávající francouzský ekonomický systém zásadně zmodernizovat, aby byla země schopná vykazovat silný hospodářský růst, jež by měl být zárukou i podstatného snížení nezaměstnanosti. Lék spatřuje v liberalizaci pracovního trhu, odstranění nadměrné reglementace, jež produkci brzdí, snížení…