Pocta Ségolène Royalové

Bernard-Henri Lévy

(1948), narozený v Alžírsku, je filozof a jeden z nejvlivnějších francouzských intelektuálů. Česky vyšly jeho knihy Poslední dny Charlese Baudelaira (1997), Sartrovo století (2003) a Americká závrať (2006) – o cestě po stopách Alexise de Tocqueville. Velkou pozornost vyvolala kniha Qui a tué Daniel Pearl? (Kdo zabil Daniela Pearla?), která je investigativní studií islamistického teroru v Pákistánu.

Tak dobře. I když to možná někoho překvapí, myslím si, že kandidátka socialistů Ségolène Royalová zvládla kampaň výborně. Ano, prohrála prezidentské volby, a s větším rozdílem, než se čekalo – jejích 47 procent bylo opravdu příliš málo na 53 procent Nicolase Sarkozyho. Ale ona prohrála z důvodů, které ji podle mého názoru slouží ke cti.

Démon děvčete z vesnice

Prvním důvodem byla démonizace. Ve francouzském tisku se hodně debatovalo o pokusech démonizovat Sarkozyho, ale to, co se řeklo a napsalo o ní, bylo nakonec zákeřnější a bolestnější. Když mlčela, moudré hlavy a komentátoři tvrdili, že je nekompetentní, když něco řekla, tvrdili, že je agresivní. Když si dopřála čas, aby naslouchala voličům, tvrdili, že nemá co říct, a teatrálně ji skandalizovali, když mluvila o třicetipětihodinovém pracovním týdnu nebo když vyslovila neortodoxní názory (jako bylo její odvážné stanovisko k vývoji jaderných zbraní v Íránu…