Babiččin výběr I.

„Já bych to moc nechtěl porovnávat, to se v Čechách nevyplácí. Ať si každý udělá svůj obrázek sám,“ řekl ČTK Michael Kocáb o své nové a staré kapele. Výstižné.

Album Vymlácený rockový palice, které natočil Kocáb s Pražským výběrem II. (tedy po rozchodu s Michalem Pavlíčkem), možná nestojí za recenzi – za poznámku však ano.

Úřední „zákaz“ skupiny pro ni v roce 1983 neznamenal jen vynucené tři roky nečinnosti: také podťal živou žílu tvorby Kocába s Pavlíčkem. Enšpíglovský posměch světu mimo jeviště i samotnému rocku pak už nikdy nedoznal takového nadhledu a tak sytě nápadité hudby jako na debutu Straka v hrsti. Kocáb a spol. fatálně zvážněli: aby to neznělo příliš jako kritika, můžeme se na následující Výběr dívat jako na oběť násilí, jež přišla o bezstarostnost a o nevinný smysl pro nonsens. Satira, která jej na třetí desce Běr definitivně nahradila, je jedním z nejsilnějších tónů i nového alba.

Ale kdo bude publikem? Koho dnes podráždí nebo zaujme citace Internacionály? Proč využívat médium rockového songu k doslovnému odmítání korupce? Energický a dobře sehraný tvrdý bigbít místy činí rýpání do byrokracie nezřetelným: asi je to pro album šance, zaujme možná (podobně jako třeba skupiny Kabát a Katapult) na úrovni fyzické rezonance těla.

Občas se v českém prostředí kritizuje, že veřejnoprávní média nedokážou najít slušnou, kvalitní…