Net

Jakou hodnotu může mít vaše věta? Bloger Ryan Block zjistil, že ta jeho stojí přes osmdesát miliard korun. Ale radši by se bez této znalosti obešel.

Block dostal od důvěryhodného zdroje informaci, že velmi očekávaný mobilní telefon iPhone od firmy Apple bude uveden na trh později, než se plánovalo. Čekání na oficiální reakci by ho mohlo stát „sólokapra“, a tak zprávu publikoval na blogu Engadget.com. Brzy se ale ukázalo, že zpráva není pravdivá. Zatím to vypadá na triviální historku o dalším nedočkavém blogerovi. Jenže Engadget není jen tak nějaký blog, který čte autor a jeho tři přátelé.

Například v den, kdy se objevila informace o existenci Apple iPhone, měl web deset milionů zobrazených stránek. Podle analýzy firmy Technorati je ohlas Engadget na internetu větší, než jaký má třeba časopis BusinessWeek. Má svou redakci, inzerci a je součástí „rodiny blogů“ Weblog, Inc., kterou před dvěma lety koupila firma AOL za 25 milionů dolarů.

A tak se nelze divit, že když se na blogu Engadget objevila informace o problémech ve firmě Apple, cena za jednu akcii okamžitě klesla o čtyři dolary, což znamená celkem čtyři miliardy dolarů. Jakmile vyšlo najevo, že jde o informační šum, vše se sice vrátilo na původní úroveň, nicméně to neuklidnilo investory, kteří se svých akcií zbavili. Jak řekl bloger Michael Arrington: „Řada investorů přišla o závratné sumy v časovém úseku, jaký vám běžně zabere jedno vyčištění zubů.“ Průšvih Engadget považuje za milník v historii blogů i médií. „Nejsem si jistý, jestli jsme si dosud uvědomovali, jak velký vliv máme.“

Jestli je někdo povolaný mluvit o vlivu blogů, je to právě Arrington. Bloger, kterému si nabíhají všichni ředitelé internetových firem. Před dvěma lety založil weblog TechCrunch, který představoval nové služby ve stylu tzv. „webu 2.0“. Z TechCrunch se velmi rychle stal jeden z nejnavštěvovanějších blogů a povinné čtivo investorů.

S trochou nadsázky můžeme říct, že o úspěchu leckteré internetové služby rozhodlo to, že se o ní zmínil právě TechCrunch. A naopak: o kom nepsal, ten jako by ne-existoval. A tak si Arrington minulé úterý posteskl, že se mu už několik ředitelů nových firem rozplakalo do telefonu, když jim řekl, že ho jejich služba nezajímá.

Arringtonův postřeh poukazuje i na něco jiného než jen na nečekaný vliv populárních blogů: na nervozitu v oblasti Silicon Valley, srdci internetového průmyslu. V roce 2005 to bylo skvělé místo, kde se setkávali kreativní lidé a na večírcích jen tak mezi řečí vznikaly koncepty webů, které dnes navštěvují miliony lidí. Na jedné takové party potkal majitele YouTube a nikoho asi nenapadlo, že za rok službu prodají za 1,65 miliardy dolarů.

S penězi ale přišla i velká očekávání a ostré obchodní praktiky. Neznámé firmy dostávaly raz dva milionové investice, lidé začali být agresivní a dnes už se vnucují všemi možnými způsoby. Arrington se proto rozhoduje, jestli raději ze Silicon Valley nezmizet a nepočkat, až bublina splaskne, internetový byznys zachvátí krize a vrátí se původní atmosféra: „Časy jsou dobré, peníze se jen hrnou, a v Silicon Valley je to pěkná otrava.“