Důchod a trest

Nenápadný rozsudek Nejvyššího správního soudu potvrdil, že Česko pořád odrazuje penzisty od toho, aby pracovali.

Pracující důchodce J. P. z Prahy se rozhodl soudit se státem. (Přesné jméno neznáme, soud jej tají kvůli osobním údajům v rozsudku.) Cítí se totiž diskriminovaný na pracovním trhu. Chce pracovat, uzavřel běžnou smlouvu na dobu neurčitou a pak jej čekalo překvapení: úřady mu odmítly vyplatit důchod, na který má nárok. Navíc s dodatkem, že jako penzista pracovat může, ale jen na dobu určitou. Tento názor potvrdil i Nejvyšší správní soud. Celý případ pak mimo jiné ukazuje, jak se Česko stále těžko smiřuje s jedním z nejnovějších ekonomických trendů.

Deset let nejistoty

Role penzistů v ekonomice se všude v rozvinutém světě zvyšuje. Zaměstnavatelé oceňují zkušenosti, spolehlivost a menší nároky. Navíc za ně často není náhrada. Třeba české školství se bez seniorských pedagogů ani nepohne. V Karlovarském kraji je z 5180 pedagogů 558 právě pracujících důchodců, tedy přes 10 procent. Nikdo nemůže argumentovat, že by například v Jáchymově na místo středoškolského matikáře čekaly tucty mladých uchazečů, přesto tito nenahraditelní učitelé musí každý rok žádat o obnovení smlouvy.

Stát se vždy snažil pracující penzisty omezovat. Do poloviny 90. let je zákon limitoval maximální částkou, kterou si mohou přivydělat k penzi. Tento finanční strop pak zákonodárci zrušili a vymysleli sporný paragraf 37. Ten říká, že penzisté mohou…