Muž v bublině

Městem si razí cestu podivná kolona. Vpředu policejní auto, uprostřed dodávka s otevřenou korbou, na níž leží čísi tělo, a na konci prázdná sanitka. Tím živým nákladem byl dvaašedesátiletý Jan Skřivánek, pacient, kterého chvíli předtím odmítla naložit záchranka a veřejné instituce si ho začaly navzájem přehazovat jako nevybuchlou bombu. Celá tahle historka z konce května pak v Česku rozpoutala debatu, kterou nikdo nepamatuje.

Máme si zničit potahy?

Neveselá odysea Jana Skřivánka začala ve chvíli, kdy se usadil v čekárně chirurgického oddělení pardubické nemocnice. „Bezdomovci sem chodí často, v zimě je tu teplo, v teplém počasí klimatizace, ale tohle se vymykalo všemu, co jsme tady zažili. Všichni pacienti z čekárny utekli,“ líčí návštěvu pana Skřivánka staniční sestra Karolina Kopecká. „Ten zápach byl nesnesitelný.“

Odkud Jan Skřivánek do nemocnice přišel, co v posledních měsících zažil, proč měl zdravotní problémy, nikdo neví. Před lety se živil jako zámečník, po rozvodu ale přišel o byt a začal žít na ulici. Pak se usadil v azylovém domě. S nikým moc nemluvil a po půl roce byl vyloučen pro porušení domovního řádu. (Jednou odešel na čtrnáct dní ven a neřekl kam, což pravidla útulku nepřipouštějí.) Věrný své nátuře o sobě neříká nic ani teď – doktorům, policii, novinářům. Přitom je evidentně při smyslech, omezuje se ale jen na nejstručnější…