Ve hvězdách

Nemá žádné jméno, nemá žádnou tvář a nikdo nezná jeho příběh. Přesto ho časopis Time zařadil mezi sto nejvlivnějších lidí 20. století. Příští týden to bude osmnáct let, kdy se mladý muž s nákupní taškou postavil koloně jedoucích tanků poblíž pekingského náměstí Tchien-an-men. Neuhnul jim z cesty a pouhé tři minuty mu stačily na to, aby se stal globálním hrdinou. Pak navždy zmizel.

„Co dalo tomu muži odvahu?“ ptal se den nato americký prezident George Bush starší, když oznamoval embargo na prodej vojenské techniky Číně. Světové deníky tehdy plnily zprávy o masakru studentů na pekingském náměstí Nebeského klidu a fotografie neozbrojeného mladíka v bílé košili stojícího před hlavní tanku se stala symbolem celé události. „Ať už je kdekoli, chci mu říct, že jsme s ním a zůstaneme s ním,“ vzkázal Bush neznámému hrdinovi.

Dějiny jsou opravdu zvláštní – kdyby se celá událost odehrála o kus dál, nikdo by se o ní možná nedozvěděl. O den dříve, než vznikl slavný snímek, přistoupila čínská vláda k brutálnímu potlačení sedm týdnů trvajících demonstrací proti totalitě na náměstí Nebeského klidu. Protest začalo pár studentů, učitelů a dělníků, zanedlouho se ale počet demonstrujících přehoupl přes milion.

Čtvrtého června brzy ráno se k náměstí ze všech směrů rozjely tanky a obrněné transportéry a začala střelba, při níž vojáci pozabíjeli několik stovek lidí. Řada západních novinářů zůstala druhý den v hotelu Peking, a právě odtud se jim naskytl ten pohled. Vojáci nejprve střelbou vyklidili širokou ulici vedoucí na náměstí Tchien-an-men, aby mohly projet tanky. Když se kolona dala do pohybu, vešel jí ale znenadání do cesty drobný mladík s taškou. Tank v čele se zastavil, což vzhledem k všudypřítomnému vraždění nebylo docela samozřejmé. Muž začal mávat na řidiče, ať odjede pryč. Několikrát se ho tankista pokusil objet, ale mladík mu vždy zastoupil cestu. Nakonec pro něj doběhli dva lidé z přihlížejícího davu a odtáhli ho pryč, než bude zastřelen nebo zatčen.

Ty tři minuty stačily fotografům a kameramanům v oknech hotelu a na okolních střechách, aby několikrát stiskli spoušť. „Brzy poté do hotelového pokoje vtrhli agenti čínské tajné policie,“ vzpomíná jeden z nich, americký reportér Charlie Cole. „Napadli mě, sebrali mi filmy a pas. Ale film s tankem jsem stihl zavřít do plastové nádoby a schovat na toaletě v rezervoáru.“

Snímků muže s tankem vzniklo celkem pět a následující týden zaplnily obálky stovek světových časopisů. Čínské politbyro nejprve zareagovalo vlastní interpretací – fotografie prý svědčí hlavně o šlechetnosti řidiče, který mladíka nepřejel –, ale záhy se fotografie ocitla na indexu.

Kdo byl onen odvážlivec, se dosud nikomu nepodařilo zjistit. Britský bulvár přinesl informaci, že šlo o devatenáctiletého studenta jménem Wang Weilin, jiní tvrdili, že podle oblečení a způsobů musel být vesničan. Říkalo se, že ho zatkla tajná policie a za pár dní byl popraven, ale někteří svědci naopak dodnes trvají na tom, že se muž ztratil v davu.

Zatím poslední pokus poodkrýt identitu hrdiny učinil loni britský dokumentarista Antony Thomas. Jeho pátrání v Číně sice nakonec žádné překvapivé odhalení nepřineslo, ale režisér se alespoň přesvědčil o tom, jak dobře v zemi funguje propaganda a cenzura. Když navštívil Pekingskou univerzitu, která byla v roce 1989 hlavním ohniskem odporu, ukázal dnešním studentům onu světoznámou fotografii. Nikdo z nich ji neznal.