Slovensko, má rezervní vlast

Andrzej Stasiuk(1960) je polský prozaik, básník a publicista. Z jeho díla jsou u nás známy Haličské povídky (2001), Jak jsem se stal spisovatelem (2004) a Dukla (2006). Od roku 1987 žije v Nízkých Beskydech, kde založil nakladatelství Czarne, které se zaměřuje na talentované autory ze střední Evropy.

Občas si zajedu na Slovensko pro klobásu. Na hranici v Becherově to mám asi patnáct kilometrů, potom devět do Zborova a dalších devět do Bardejova.

V Bardejově mám nejbližší opravdový supermarket.

V Polsku bych do nejbližšího supermarketu jel nejméně šedesát kilometrů. V Polsku obvykle unikám před supermarkety jako před ohněm, protože se jich bojím. Ale bardejovská Hypernova a Billa mě z nějakých nejasných důvodů přitahují. Když máme hosty, jezdívám tam pro červenou, pálivou paprikovou klobásu, uzenou slaninu. A frankovku z Malých Karpat z okolí Modré. Možná to víno není zas tak úžasné, ale k jídlu, zejména k opaprikované slanině, se ho mohou za večer vypít i tři lahve. Každopádně ho piji jako slovenský vlastenec. Zajídám ho pálivou klobásou, tvrdým bílým slaným sýrem a tou slaninou. U nás taková není – vysoká čtyři centimetry, vonící dýmem, chutná a měkká.

Začátek Středomoří

Nevím, jak bych přežil, nemít Slovensko hned po ruce. Slovensko, to je východisko, úleva, to je alternativa. Když mne popadne truchlivá nuda anebo je mi doma v…