Šťastné dětství v sektě

Rodiče je připravovali na úplně jiný život, než jaký žili skoro všichni kolem. Chtěli je naučit jinému pohledu či ochránit před špatností světa a někdy je kvůli tomu schovali za skutečnou či pomyslnou zeď. Dnes jsou někdejší děti komun, sekt a dalších alternativ 80. či 90. let dospělé a vycházejí ven, aby v tom světě našly své místo.

Jako desetiletý se proháněl každý den po loukách na koni bez sedla, ve dvanácti se s několika o pár let staršími kamarády vydal bez rodičů na cestu do Indie, kterou projeli napříč vlakem. Dětství v komunitě Hare Krišna v první polovině 90. let stálo podle Keshavy Kempeho (26) za to. Nejraději vzpomíná na různá dobrodružství, ale pro život na ekologické farmě u Benešova byl příznačný také pevný řád a program.

„Máma mi ale nedávno říkala, že jsem se každý večer těšil i na to, jak budeme ráno vstávat ve čtyři a ještě za tmy zpívat a odříkávat mantry,“ vypráví Keshava Kempe, urostlý mladík s téměř holou hlavou, náušnicemi v uších a v bílé zástěře ve své vegetariánské restauraci v centru Ostravy.

Keshava, jehož jméno znamená „ten, komu rostou krásné dlouhé vlasy“, což je v sanskrtu jen jiné jméno pro boha Krišnu, dnes už členem hnutí není. Někdy ve svých patnácti se totiž vydal důkladně prozkoumat svět za plotem farmy a už se do ní nikdy nevrátil. Léta strávená v ní ho ale zásadně ovlivnila.

Přibližně v tomhle věku…