Dostala jsem úkol

Začátkem minulého týdne zaplavila česká média zpráva o tom, že městské státní zastupitelství v Praze zahájilo trestní stíhání šestaosmdesátileté Ludmily Brožové-Polednové. Někdejší prokurátorka má stanout před soudem za spoluúčast na vraždě dr. Milady Horákové a dalších tří lidí odsouzených ve zmanipulovaném procesu v roce 1950 k trestu smrti.

Brožová-Polednová poskytla o několik dní později rozhovor Lidovým novinám, v němž nad svým podílem na justiční vraždě nejen neprojevila nejmenší lítost, ale navíc potvrdila, že si za svými názory z doby před 57 lety stojí. Stejně jako v předchozích rozhovorech se i tentokrát bývalá „dělnická prokurátorka“ stylizovala do role naivní justiční pracovnice, která vše dělala z pouhého přesvědčení. Zachované historické dokumenty však o její roli hovoří zcela jinak – a je nepochopitelné, proč se Brožová-Polednová má zodpovídat před soudem teprve nyní, kdy kvůli pokročilému věku odsouzení pravděpodobně unikne.

Rafinovanější než nacisté

Spolu s Miladou Horákovou byly obžalovány ještě další dvě ženy, rovněž bývalé poslankyně za národně socialistickou stranu – Fráňa Zemínová a Antonie Kleinerová. To byl nejspíš i jeden z důvodů, proč byla do týmu prokurátorů vybrána též žena – tehdy 29letá absolventka právnické školy pracujících Ludmila Brožová.

Procesu předcházela pečlivá několikaměsíční příprava. Podle…